4. června 2026 Středisko Na Sioně

V sociálně aktivizační službě syna naučí to, co se nám doma naučit nedaří (z cyklu Příběhy ze Střediska Na Sioně)

V květnu letošního roku jsem vedla rozhovor s naší klientskou maminkou, jejíž pětiletý syn chodí více než rok do střediska na „skupinky“. Tak děti říkají nácvikům sociálních dovedností, na které docházejí pravidelně jednou týdně. Ve „skupince“ jsou průměrně čtyři děti se zdravotním znevýhodněním a učí se společně různé věci. Třeba že když někam přijdu, je zdvořilé pozdravit, nebo že je slušné nepředbíhat a střídat se při hře. Děti i rodiče si tato společná setkání obvykle moc pochvalují.

Proč jste se obrátili na sociální služby?

 Vnímala jsem, že náš syn má potíže v sociální oblasti a když jsem se dozvěděla, že Středisko Na Sioně dělá pravidelné skupinky s nácviky sociálních dovedností, zkusila jsem syna přihlásit.

Co vám služba přináší?

 Pocit jistoty, že to, co syna nedokážu naučit v sociální oblasti já, tak mi pomůže tato služba. Mají k tomu spoustu pomůcek a pracují v menším počtu dětí, než je třeba ve školce.

Co přináší služba vašemu synovi?

 Cituji: "Baví mě hrát si tam a vyplňovat úkoly. Rád si hraju s hudebními nástroji."

Co by pro vás znamenalo, kdyby byla tato služba už dále nedostupná?

 Mrzelo by nás to. V Kutné Hoře a okolí bychom podobnou službu hledali asi marně, nebo alespoň já o ní nevím.

Děkuji za rozhovor.