1. července 2026 Středisko Na Sioně

Moje cesta do Centra Kampánovka (z cyklu Příběhy ze Střediska Na Sioně)

Naše středisko je takový živý organismus. Ještě před dvaceti lety to bylo batole, kterému dala život Markéta spolu s Jolanou a Maruškou. Jmenovalo se Středisko rané péče. Rostlo, sílilo a rozvíjelo se a po necelých čtyřech letech mu místnost v paneláku na sídlišti najednou byla malá. Přišlo první stěhování a rekonstrukce. Klientů i pracovnic přibývalo a děťátko, vlastně už dítě, dokonce dostalo sourozence – kromě rané péče byla jeho součástí aktivizační služba. A ze Střediska rané péče se stalo Středisko Na Sioně. Jeho úkolem bylo pomáhat rodinám, které se potýkají s nějakým zdravotním znevýhodněním.

V průběhu let se zde vystřídaly různé pracovnice, některé se zdržely krátce, jiné delší dobu, ale každá z nich zanechala určitý otisk, stopu, odkaz… Já jsem přišla před téměř deseti lety. V té době středisko stále vedla Markéta Sieglová, z dítěte se stal puberťák, žijící si svým vlastním životem. Často to s ním bylo jako na horské dráze, někdy jsme se pořádně zapotily, přesto vše fungovalo jak má. Rodin, které potřebovaly naši pomoc, bylo čím dál víc, a tak bylo potřeba rozšířit tým. Markéta dovedla středisko k plnoletosti a odešla pomáhat jinam. Nějaký čas středisko vedla Terka a ukázala mu, co všechno se dá a nedá a kudy se může vydat v tom svém dospěláckém světě.

A teď jsem jeho parťákem já. Schválně nepíšu  vedoucí, protože dospělý  nepotřebuje vedoucího, ale právě parťáka. Chvíli nám trvalo, než jsme se spolu naučili fungovat. Ale jde nám to, já se o středisko starám a ono mě učí. Každý den, každý měsíc. Učí mě trpělivosti, odvaze, učí mě překonávat překážky, radovat se z maličkostí. Někdy si připadám jako páteř, která má hlavu (pan ředitel a správní oddělení), ruce a nohy (moje kolegyně, které každý den odvádějí velký kus práce), oči a uši (naši klienti). Ale právě o to mi jde, být hlavně oporou, součástí živého organismu, jeho páteří, propojovat ruce s hlavou, hlavu s  očima, oči s ušima.

A teď jsme vstoupili do nové etapy – rekonstrukce a další stěhování. Ze Střediska Na Sioně se zanedlouho stane Centrum Kampánovka. Tak nám držte palce, ať je Centrum stále plné života, aby mohlo i ve svých dvaadvaceti letech pomáhat těm, kteří to potřebují.