13. února 2026 Středisko Na Sioně

Jeden den poradkyně rané péče

Práce poradkyně rané péče je velmi různorodá a vyžaduje dobré plánování. Pro zajímavost přibližuji obsah jednoho obyčejného dne, který byl naplánován velmi pečlivě, ale proběhl trochu jinak.

Mrazivé zimní ráno na konci týdne. S kolegyní máme naplánovanou konzultaci ve 20 km vzdáleném městě. Od předchozího dne již máme připraveno vše potřebné: hračky, pomůcky i dokumentaci. Setkáváme se ve středisku a zbývá jen nasednout do auta. Vtom telefonuje paní K. a velice se omlouvá, že se vzbudila s horečkou a tím pádem musí domluvenou konzultaci zrušit.

Není problém volný čas využít jinak. S kolegyní doplňujeme nemrznoucí kapalinu do pěti služebních aut a máme dobrý pocit z toho, že nehrozí, že by někoho překvapila prázdná nádržka ostřikovačů. Následně hledáme nový vhodný termín pro rodinu a zapisujeme ho do sdíleného kalendáře. Rychlou kontrolou složky s dokumenty, které jsou součástí dokumentace, zjišťuji, že některé formuláře je potřeba dotisknout a v duchu prosím naši velmi vytíženou kopírku o spolupráci. Někdy totiž mívá - jako správná dáma - odlišný názor na věc. Sláva, tentokrát se to podařilo.

Přijímám další telefonát, tentokrát z místa, kde nám střádali krabice na věci k letošnímu stěhování. Krabice jsou připravené k expedici, takže sedáme do auta a vyrážíme pro ně. Nakládáme dodávku a přibíráme ještě potraviny z listopadové sbírky pro rodinu s nízkým příjmem.

Odpoledne mě čeká konzultace v další rodině, připravuji hračky a pomůcky, které jsme si dohodly na předchozí schůzce. Vyjíždím na konzultaci s časovou rezervou na cestu a doufám, že zápis z konzultace stihnu ještě dnes. Cesta ubíhá dobře a za 30 minut jsem na místě. Vítá mě maminka a radostně sděluje, že se jim podařilo najít místo u logopeda, kam dojíždějí jednou týdně už celý měsíc, a že si už všimla pokroku v podobě častějšího navazování očního kontaktu s dcerkou.

Vcházím do dveří bytu a zdravím Simonku, která stojí ve dveřích kuchyně. Věnuje mi letmý pohled, což je výborné, a odběhne skákat na posteli. Maminka jí to chce zakázat, ale vysvětluji jí, že tuto stimulaci dítě potřebuje ke snížení napětí a odreagování. Kvůli snížení úrovně zátěže doporučuji mamince pořídit ještě další pomůcky.

Po minutě Simonka slézá z postele a začne z krabice vytahovat všechny hračky, které rovná do řady na posteli. Za chvilku zase odběhne skákat. Maminka říká, že Simonka obvykle nechce hračky uklízet, tak to mívá za úkol její starší sestra. Konstatuji, že to není vůči starší sestře spravedlivé. Navrhuji redukovat počet hraček tak, aby Simonka zvládla úklid s maminkou bez nutnosti volat sestru.

Nabízím Simonce knížku s obrázky a zvuky domácích zvířat, která se jí líbí, a rychle ji prolistuje. Vracíme se k obrázku psa, kterého mají doma. Napodobím vrčení psa a podporuji maminku v tom, že při prohlížení knížek se zvířaty je důležité zvuky zvířat napodobovat. Maminka mi také ukazuje zalaminované fotky denních činností. Vysvětluji jí, kam a jak je připevnit a jak  fotky každý den používat. Holčička chytne maminku za ruku a vede ji do kuchyně. Zkouším fotku, kde Simonka jí sušenku.“ Aha, ty chceš sušenku. Tady je fotka sušenky.“ Maminka nabízí sušenku.

Přichází tatínek ze zaměstnání a já rekapituluji  doporučení z dnešní konzultace. Vidím na něm, že je unavený, a respektuji jejich soukromí - uklízím knížku zpátky do tašky, domlouváme termín další konzultace a loučíme se. Po třech hodinách se vracím do střediska, zapisuji docházku a mám radost, že vše proběhlo bez problémů. Ještě stihnu udělat zápis, dokud ho mám v čerstvé paměti. Simonka dělá pokroky, cílená podpora nese dobré ovoce a rodina ví, jak na to.