Do rané péče v Kutné Hoře jsme se dostali, když bylo Kristiánkovi dva a půl roku. Syna jsme krmili, neuměl se obléci, nemluvil, neukazoval, neznakoval a svět byl pro něj jedna velká hrozba. Když k nám poradkyně Marie přijela poprvé, byl na tom Kristián velmi špatně po stránce sociální interakce. Při návštěvě byl natolik ve stresu, že začal i zvracet. Zanedlouho si ale na paní Marii zvykl a začal se na ni těšit. Vozila nám vždy zajímavé hračky a pomůcky, které Kristiánka krůček po krůčku přiměly nejen rozvíjet motoriku, ale i ztrácet zábrany vůči zvukům, materiálům a novým podnětům obecně.

Po čase jsme vstoupili do individuálního programu, kde to teprve začala být jízda. V tomto programu se nám každý týden věnovala proškolená pracovnice, která s Kristiánkem nacvičovala třídění barev, rozvoj jemné a hrubé motoriky a posílení stability těla. Díky intenzivnímu učení začal po čase i ukazovat. Během spolupráce se Střediskem Na Sioně jsme se dvakrát zúčastnili pobytu v Herlíkovicích, který se vždy vyznačoval rodinnou atmosférou. Také jsme se setkali se spřáteleným týmem odborníků z Norska, kteří nám dali podnětné tipy, jak u Kristiána zvládat agresivitu.

Pokud bych měla psát za sebe, jako za matku znevýhodněného dítěte, našla jsem v paní Marii spřízněnou duši,  pro kterou nebyla žádná moje otázka zbytečná nebo nepochopitelná.  Byla to má studnice vědomostí a našla jsem v ní i oporu, když jsem ztrácela sílu.

Kristiánkovi je teď pět let, chodí do speciální školky, kde se bez problémů adaptoval. Ukazuje, napodobuje, umí se částečně obsloužit, nají se sám a střídá nohy na schodech. Je jistější, hravější, zvídavější a všechno rád zkusí. Naše rodina je nesmírně vděčná za prvotřídní přístup rané péče Kutná Hora. Každý člen jejich týmu je dokonale proškolený. Také se nám velmi líbilo, že se pracovnice neustále vzdělávají, a tak nabízejí progresivní přístup přesně pro potřeby konkrétního dítka.

Maminka Kristiánka, 2025